Česnek (Allium sativum L.) je rostlina s nesmírně širokým záběrem působnosti na lidské tělo. Jeho účinky byly důkladně prozkoumány a doloženy. Nejstarší záznamy o způsobech využití česneku jsou už z doby 3 000 let př. n. l. Již celá staletí se používá jako koření a konzervační prostředek, ale i jako pomoc při infekčních onemocněních či nákaze střevními parazity. Moderní vědecký výzkum nejen potvrdil dezinfekční, bakteriostatické a antiparazitické vlastnosti česneku, ale prokázal i četné další, dříve neznámé vlastnosti této rostliny. Nejvýznamnější z nich je celkové posílení oběhového systému.
Z farmakologického hlediska mezi nejdůležitější složky česneku patří přirozené sirné sloučeniny. Právě ty určují jeho charakteristické vlastnosti. Patří mezi ně například aliin, který se přeměňuje na alicin, který se dále mění na ajoen, alyl oligo- a polysulfidy a vinylsulfidy. Česnek obsahuje také flavonoidy, nukleosidy, enzymy, vitamíny (A, C a další) a mikro- i makroprvky (například draslík, železo, fosfor, sodík a vápník). Látky typické pro česnek jsou obsažené i v esenciálním oleji z česneku. Ten získáváme parní destilací nadrceného česneku. Poprvé byl z česneku vyroben na sklonku 19. století. Esenciální olej z česneku obsahuje směs různých polysulfidů zodpovědných za jeho chuť a vůni. Složení česnekového oleje závisí na původu česneku a času sklizně. Olejové výtažky obsahují především diallyl disulfidy, allyl trisulfidy a allyl-methyl-trisulfidy.
